Autoimunitní onemocnění

Autoimunitní onemocnění jsou skupina onemocnění, při kterých imunitní systém těla omylem napadá vlastní zdravé buňky, tkáně nebo orgány a považuje je za hrozbu.

Normálně imunitní systém chrání tělo před infekcemi, viry nebo bakteriemi, ale v případě autoimunitních onemocnění nefunguje správně. Příčiny těchto poruch nejsou zcela objasněny, ale předpokládá se, že na jejich vzniku mohou hrát významnou roli genetické, hormonální a environmentální faktory. Autoimunitní onemocnění mohou napadnout různé orgány nebo systémy v těle. Podle typu onemocnění může dojít k poškození například kloubů, štítné žlázy, kůže, nervového systému nebo střev. Tato onemocnění jsou chronická a nevyléčitelná, což znamená, že vyžadují dlouhodobou léčbu a kontrolu.

Mezi nejčastější autoimunitní onemocnění patří: Revmatoidní artritida (RA) – onemocnění, které napadá klouby, způsobuje zánět, bolest a poškození. Systémový lupus erythematodes (SLE) – onemocnění, které může postihnout různé orgány, včetně kůže, ledvin, srdce a nervového systému. Diabetes 1. typu – onemocnění, při kterém imunitní systém ničí buňky slinivky břišní odpovědné za produkci inzulínu. Hashimotova choroba – zánět štítné žlázy vedoucí k její hypotyreóze.

Připojte se k naší Vidafy rodině hned teď!

Roztroušená skleróza (RS) – onemocnění, které napadá myelinové pochvy nervových buněk, což vede k poruchám fungování nervového systému. Celiakie – onemocnění, při kterém tělo autoimunitně reaguje na lepek a poškozuje střevní sliznici. Příznaky autoimunitních onemocnění jsou různorodé a závisí na konkrétním onemocnění, ale mezi nejčastější příznaky patří: chronická únava, bolesti kloubů, záněty, kožní vyrážky, zažívací potíže a potíže se soustředěním. Léčba autoimunitních onemocnění spočívá především ve zmírnění symptomů, inhibici autoimunitních reakcí a prevenci dalšího poškození orgánů. Nejčastěji se používají léky imunosupresivní, protizánětlivé a přípravky podporující funkce poškozených orgánů.

Tato onemocnění vyžadují neustálou lékařskou péči a sledování, aby se minimalizoval jejich dopad na každodenní život pacienta.